Batika a malba na textil krok za krokem: od odmaštěného plátna po zapařenou barvu

Nová látka z metráže není připravená k barvení, i když tak vypadá. Nese na sobě apretaci, která jí dodává lesk a tuhost, zbytky šlichty z tkaní a často i mastnotu z manipulace. Barva se na takovém povrchu chová nevyzpytatelně: někde se rozpije podle očekávání, jinde zůstane stát v ostrém okraji nebo se do vlákna vůbec nedostane.

Odmaštění je proto první skutečný krok. U bavlny a lnu stačí vyvařit látku v horké vodě s mýdlovými vločkami nebo pracím prostředkem bez aviváže a změkčovadel. Hedvábí snese jen šetrnější zacházení — vlažná voda okolo 30 °C, jemný prostředek a žádné ždímání. Vlnu je lepší nechat v lázni volně ležet a s látkou nehýbat víc, než je nutné.

Po vyprání následuje důkladný oplach. Zbytek mycího prostředku ve vlákně později odpuzuje barvivo stejně spolehlivě jako mastnota. Látka se pak suší volně rozložená nebo zavěšená bez zlomů a žehlí se ještě mírně vlhká, aby v ní nezůstaly ostré přehyby, které by při napínání rozhodily vzor.

Na co se vyplatí myslet předem

• Vyzkoušet chování barvy na odstřižku ze stejného kusu, ne na jiné látce.
• Počítat se sražením: bavlna se po vyvaření zmenší, hedvábí méně, ale rozměr se změní.
• Nepoužívat aviváž ani prostředky s obsahem silikonů.
• Značit rub a líc, pokud má látka výraznější strukturu.
• Nechat okraje s rezervou několika centimetrů pro uchycení do rámu.

Studená rezerva nahrazuje vosk hustou pastou, která se nanáší z tuby nebo aplikátoru s kovovým hrotem a schne při pokojové teplotě. Práce je díky tomu čistší a bez ohřevu, ale linka se chová jinak: je vždy o něco silnější než u čantingu a po zaschnutí zůstává na látce jako mírně vystouplý obrys.

Nejčastější problém je nedovřená kontura. Rezerva musí tvořit uzavřený obrys bez jediné mezery, jinak barva podteče do sousedního pole a plocha se propojí. Prosvícení látky proti světlu před barvením odhalí přerušení spolehlivěji než pohled shora.

Rezerva se nechává zaschnout do stavu, kdy už není lepivá, ale ještě není přeschlá na kost. Bezbarvá rezerva po vyprání zmizí a zůstane bílá linka; barevné rezervy naopak v kresbě zůstávají a je nutné počítat s nimi jako se součástí kompozice.

Krátká kontrola před nanesením barvy

1. Obrys je na líci i rubu souvislý.
2. Rezerva prošla celou tloušťkou tkaniny.
3. V linii nejsou bubliny ani přerušení u křížení tahů.
4. Vnitřní plochy jsou dost velké na to, aby se do nich vešel štětec.
5. Napnutí rámu se během schnutí nezměnilo.

Sůl nasypaná do ještě mokré barvy k sobě stahuje vlhkost i s rozpuštěným pigmentem. Kolem každého zrnka vznikne světlejší dvorec s tmavším okrajem a plocha získá strukturu připomínající jinovatku nebo mramor. Hrubá mořská sůl dělá velké výrazné skvrny, jemná sůl hustou drobnou kresbu.

Načasování rozhoduje o všem. Do příliš mokré barvy se sůl propadne a efekt se rozplyne, na téměř suchou plochu už nemá co táhnout. Sůl se nechá na látce do úplného zaschnutí a pak se smete — rozhodně se nesmývá vodou, dokud je barva vlhká.

Líh působí opačně: vytlačuje barvu od místa dopadu ven a zanechává světlý střed s prstencem po obvodu. Kápnutý na zaschlou plochu udělá ostře ohraničené kolo, na vlhkou plochu měkkou skvrnu. Kombinovat obojí na jednom místě má smysl jen v malé míře, jinak se plocha rozdrolí do neurčité šmouhy.

Praktické poznámky

• Sůl skladovat v suchu — zvlhlá sůl reaguje slabě a nerovnoměrně.
• Efekt zkoušet vždy na stejném typu látky, jaký má být v díle.
• Rám během schnutí nepřenášet, aby se zrnka neposunula.
• Se zbytky soli nepracovat opakovaně, obsahují pigment z předchozí plochy.

Hotová malba není hotová věc. Barva na vlákně zatím jen leží a při prvním kontaktu s vodou by se z velké části uvolnila. Fixace je proto samostatná fáze, která rozhoduje o tom, jestli dílo přežije praní.

Vosk se odstraňuje ve dvou krocích. Nejprve se ztuhlý vosk opatrně vydrolí ohnutím látky, aby ho zbylo co nejméně. Zbytek se vyžehluje přes savý papír — látka se vloží mezi několik vrstev, žehlí se střední teplotou a papír se často mění, dokud se do něj přestane vosk vsakovat. Zůstane-li mastný stín, dočistí ho vyvaření nebo chemické čištění podle typu materiálu.

Zapaření pak barvu spojí s vláknem. Látka se proloží čistým papírem, volně sroluje a zabalí tak, aby se na ni nedostala kondenzovaná voda. Balík se umístí do hrnce nad hladinu vroucí vody, kde ho po dobu zhruba dvou až tří hodin obklopuje pára. Přesná doba a teplota se liší podle výrobce barev a je uvedena v jejich pokynech.

Časté chyby při zapaření

• Kapající kondenzát z pokličky, který na látce zanechá kruhy.
• Příliš těsný balík, do něhož se pára nedostane rovnoměrně.
• Zbytky vosku, které se v teple znovu roztaví a přenesou do jiných míst.
• Vlhká látka vložená do páry ještě před úplným zaschnutím barvy.
• Zkrácení doby podle odhadu místo podle návodu k použitým barvám.

Existují i barvy fixované žehlením nebo pouhým dlouhým vyschnutím. Jsou pohodlnější, ale odolnost bývá nižší a chování při praní jiné. Míchat v jednom díle dva systémy barev s odlišným způsobem fixace se nevyplácí.

Gevanti je informační a redakční projekt zaměřený na malbu na textil a batiku. Publikujeme popisy jednotlivých technik, poznámky k materiálům a rozbory situací, ve kterých se výsledek liší od očekávání. Texty vznikají tak, aby dávaly smysl i čtenáři, který nemá po ruce žádné vybavení a jen si chce postup ujasnit.

Obsah je rozvržený do tematických okruhů, které na sebe navazují v pořadí, v jakém na sebe navazují i v praxi:

• příprava materiálu — praní, odmaštění, srážení, volba tkaniny;
• rezervy — horký vosk, čanting, razítka, studená pasta;
• barva na vlákně — rozpíjení, mísení, průsvitnost, vrstvení;
• fakturní postupy — sůl, líh, řízené schnutí;
• dokončení — odstranění vosku, zapaření, první praní;
• údržba hotových kusů a nejčastější chyby.

Materiály jsou stejné pro všechny návštěvníky. Nejde o nabídku kurzů, prodej pomůcek ani zprostředkování služeb; stránky slouží ke čtení a k orientaci v technice.